08 Grázl

21.07.2021

Táhl ji za sebou. Potřebují se co nejrychleji dostat do části, kde parkuje zásobování z farem. Ukrást auto schopné pohybu na povrchu a zdrhnout z Kupole. Hvízdání pneumatik prozradilo pět vojenských kapslí, které se řítily vjezdem na parkoviště a mířily k nim. Jedna smykem zastavila a zablokovala výjezd. Alby se pousmál. Tamtudy nikdo utíkat nehodlá, kluci. 

Za ječení pneumatik kapsle zastavily. Začali z nich vyskakovat chlapíci v neprůstřelných vestách a s taktickou výbavou na hlavě, fázové pistole připravené ke střelbě. Albert s Alicí zůstali skrčení za jednou luxusnější kapslí pro pět osob. Opatrně vykoukl, aby zhodnotil situaci. Ti co právě vyskákali na parkoviště jako čertíci z krabiček představovali trochu jinou ligu než gangsteři uvnitř Kupole. Pohybovali se sehraně a navzájem o sobě věděli. Vybavení, co měli na sobě, Albert moc dobře znal. Lehké taktické výstroje se nanosil při partyzánských akcích až až. Výstroj Stráže. Zalezl zpět za kapsli.  

Že mu půjdou po krku lidi, se kterými roky nasazoval život, toho by se nenadál. Ale zřejmě se v třicátém druhém u Stráže hodně změnilo. V pistoli měl posledních pár nábojů a střílet tímhle do taktik je jako házet hrách na zeď. Musí si to nechat na blízko a dobře vybrat místo, kam ty včeličky pošle. Rojnice vojáků pomalu utahovala smyčku. Naštěstí je tlačili směrem do části pro zásobování. Vedle vojenské kapsle ve výjezdu smykem zastavila další, tentokrát civilní. Kvílení brzd donutilo Albyho vystrčit hlavu a kouknout se tam. Z civilní kapsle vyskočil obtloustlý chlapík v šedomodrém obleku. Dost impulzivně mával rukama. Voják hlídající východ z něj měl evidentně strach. Přikyvoval jak o život. 

"Alice, podívej se tam. Znáš toho chlapíka?" pobídl svou novou parťačku, aby vykoukla směrem k výjezdu.
"Jo, to je Max. Hroznej grázl..." větu nestihla dokončit. Čumák kapsle, za kterou se schovávali, načechralo několik výstřelů z fázových pistolí. Albert ji popadl a skoro až hodil k dalšímu dopravnímu prostředku. Rozběhl se za ní. Připadali si jako zajíci na louce. Kličkovali, poskakovali a protahovali se mezi stojícími kapslemi směrem k zásobovací rampě. Kolem svištěly fázové paprsky, které odlupovaly omítku, tavily asfalt a ničily okolostojící dopravní prostředky. U rampy stálo několik náklaďáčků z farem. Zbývalo posledních pár metrů volným prostorem.

"Až ten druhej," houkl na Alici a rozběhl se vpřed. Přeskočil přes korbu náklaďáčku, otevřel kabinu dodávky stojící za ním a vlezl za volant. Alice na zlomek vteřiny zaváhala, takže většina vojáků střílela po Albym. Protáhla se pod prvním vozem a co jí síly stačily se soukala do kabiny za Albertem. Ten neváhal a šlapal na plyn jako divý. Dodávka poskočila kupředu jako chorá kobyla. Ze zadních otevřených dveří se sypaly bedýnky plné jedlých řas.
"Dělej, zapni ten panel a otevři výjezd," zahulákal na Alici.
"Chce to heslo," podívala se na Alberta.
"Jednička hvězdička plechovka s velkým P, jako pohni," vychrlil ze sebe kód pro otevření brány výjezdu na povrch. Díky tomu, že byl podílník v ROTE m. o. s., měl přístup k ovládání výjezdů a průlezů na povrch. ROTE m. o. s. tam měla totiž několik dílen. Pancéřové dveře se před nimi otevřely a sotva projeli, s rychlostí blesku zase zaklaply. Smrad spálené zeleniny prozrazoval, že se pár vojáků do dodávky trefilo.

"Ti chlapíci nemaj vercajk na cestu ven. Vůbec s touhle variantou nepočítali, amatéééři," zašklebil se Albert. Podíval se na Alici: "Jsi v pohodě?"
"Jo, v pohodě. Ale Max... to je pěkně v háji. Teď už se nikde neschováme, Alby. Ten chlapík je naprosto bezskrupulózní hajzl," přísunula se blíž a obejmula jeho paži, dodávka sebou na nerovné cestě dost házela a Albert ji hnal jako splašenou kozu.
"Jsme mrtví," vypadlo nečekaně z Alice. "Max je hrozná šajba a má pod palcem celej Klan.Tohle nezvládneme."
Albert cítil jak mu koluje krev v žilách, jak to do sebe všechno zapadá. Tohle dělal roky a zřejmě to byl jeho úděl. Už přesně věděl, jak Alici pomůže. Podíval se na ni a usmál se.
"Max zas není takovej kabrňák. Dnes sem ho potkal už potřetí a pořád žiju," mrkl na Alici. "Zlato, na tyhle věci nesmíš bejt sama. A my sami nebudeme. Máme pár přátel a něco jako plán. Takže Max se může jít klouzat. Ten hoch se od nás ještě ledacos přiučí, zatím zbabral na co šáhl." Pořádně se na Alici zazubil a přitiskl ji k sobě. Hlavně musí co nejrychleji za partou z ROTE. Když použil svůj kód pro únik z kupole, připíchl jim na záda terč. Nic, na co by kluci nebyli zvyklí, ale přece jen už je to pár let.

Alice se rozhlédla po dodávce. V přihrádce se válel infotablet. Chvilku do něj něco ťukala. Displej vyplnila Maxova fotka: "Vidíš ho," vrazila tablet před oči Albertovi, "tenhle zmetek držel náš projekt na živu. To on stojí za vznikem Klanu. Tenhle odulej trouba s prasečíma očkama drží za koule každýho druhýho pohlavára v Zóně. Tohle není nějakej hej nebo počkej, kterýho můžeš školit. Je to zákeřnej šmejd, co má špínu na každýho v tomhle ďolíku."
Albert vyvalil oči a dupl na brzdu. Dodávka se začala kroutit, z nákladového prostoru se ozývalo bouchání jak zbytky beden a jídla skákaly na přepážku mezi korbou a kabinou. Alice přistála na čelním skle a tablet zapadl kamsi na zem.
"Já ho znám," vydechl Alby. Tvář mu zkřivil vztek a oči se zahleděly někam do minulosti, "toho šmejda znám. To on mě vyřadil ze Stráže. Prej jsem veterán, kterej si zaslouží svou dávku odpočinku. Že jsem Stráži a Zóně sloužil dobře, ale že už nestačím tempu a měl bych si uvědomit, kdy je potřeba uvolnit místo silnějším a mladším členům jednotky."
Podíval se na Alici, svraštělé obočí a tvrdý pohled vystřídal úsměv od ucha k uchu: "Tak to je gól. Já dneska těm jeho silnějším členům pěkně vypálil rybník." Usmíval se, jako by právě řekl nejlepší vtip na světě.
"Chápeš to," řehtal se Alby a plácl se dlaní do stehna, "já už přes pět let nesloužím, ale s těma jeho borcema jsem si dnes vyloženě vytřel prdel. Mít pořádnej kvér, tak z těch garáží odejdu středem. Doufám, že si mě ten kretén pamatuje a doufám, že už ví, s kým má tu čest." Alice na něj nevěřícně koukala. Vzal ji za ramena, vlepil jí pusu přes celou pusu a smál se. "Podej mi ten tablet," zubil se na Alici od ucha k uchu. Fotku Maxe poslal ke všem čertům a spustil aplikaci, která monitoruje povětrnostní podmínky mimo Zónu. Vypadalo to dobře. Nikde žádný mrak jedu ani hejno hmyzu. "Vytáhni z pod sedadla atom bordel*7 a oblíkni se. Dál už půjdeme pěšky," povídal Albert s úsměvem na tváři a tahal zároveň oblek pro sebe. On se asi pomátl, blesklo Alici hlavou, pěšky tady uprostřed ničeho. Kam jako hodlá jít? Vůbec jí představa pohybu ve volném prostoru nedělala dobře. Vracelo jí to vzpomínky na trpasličí průsmyk. Od té doby, co ji přivezli do Zóny, na povrchu nikdy pořádně nebyla. Albertovo nadšení jí ale dodalo odvahu a přece jen se do obleku začala soukat. Čekala na krajnici.

Kluci z ROTE m.o.s. byli váleční veteráni. Pamatovali tuny akcí a různých partyzánských útoků. Z těch dob si s sebou nesli šifrované zprávy a hesla. Když byl některý z nich v průšvihu, mohl tak bezpečně dát ostatním vědět, co se děje. Albert vzal telefon, zapnul ho a vytočil Vévoďáka.
"Ahoj Martine." Neslyšela, co mu Martin povídá, ale Alby ho rychle přerušil.
"Na tohle teď není čas. Měl by sis zacvičit, to pomáhá. Čau," ukončil spojení.
V kontaktech nalistoval Toma, třetího z původních řidičů plechovek. Zvolil textovou zprávu. Tak co, jak se ti rehabilituje? Odeslat. Další dva parťáky najde přesně tam, kam teď jdou. Položil mobil na sedadlo dodávky. Zapnul tempomat jízdy vpřed a vyskočil. Dodávka se po hrbolaté cestě ubírala pozvolným tempem někam do dáli. 

Vzal Alici za ruku, mrkl na ni a vyrazili do divočiny. Čekalo je pár kilometrů pěšky, než dorazí k jednomu ze servisních průlezů nad starou Zónou. Kdysi bývaly dobře jištěné, ale od konce války je už vlastně nikdo nemonitoroval. V servisních chodbách se pohybovali desítky techniků různých firem. Pořád bylo co opravovat. Stačilo otevřít, zavřít a na panelu vedle dveří naťukat slovo "zamčeno", jinak šel signál o průniku na nejbližší bezpečnostní stanici. Bezmoci totiž neumí psát a nejspíš ani číst.

Většinu cesty šli mlčky docela ostrým tempem. Albert zvažoval veškeré jejich možnosti. Co může nebo nemůže od kluků z ROTE čekat, jak si poradit s Maxem. Co potom bude dělat s Alicí. Připadalo mu, že se mu dnes vrátil život do žil. Zvláštní, těch pět let po odchodu od Stráže si připadal jako stín. Prázdný byt bez Karin, žádný úkol, žádné vzrušení. Poklidný život spořádaného občana byl pro něj horší než smrt.

"Támhle," ukázal Alby na kámen před nimi. Alice se nevěřícně rozhlížela. Odpolední slunce se jim opíralo do nouzových atombordelů, v nichž nebyl pobyt ani za normálních teplot žádná slast. Přivítají cokoliv, co je vysvobodí z těchhle šprcek. Albert našel těžký panceřový poklop nedaleko kamene, na který ukazoval, a začal točit soustavou klik a pák. Pohyby náročné na koordinaci a přesnost byly jedním ze zabezpečovacích prvků. Bezmozci si s pákami sami od sebe moc často neporadí. Poklop se otevřel, Albert opatrně nahlédl dovnitř a pokynul Alici, ať se spustí dolů po žebříku. Poklop zase uzavřel a na terminál naťukal "zamčeno". Když byli uvnitř servisní chodby, vyhlížející nejspíš jako ventilace, chtěla si Alice začít sundávat atom bordel.
"Tady ještě není úplně bezpečno chodit na ostro," upozornil ji Albert. Chvíli se motali v chodbách a průlezech, potkali pár techniků v podstatně lepších oblecích. Ani nepostřehla jak, ale najednou byli v osvětlené místnosti s těžkými dveřmi, lavicemi a sprchami.
"Konečná, můžeme do civilu," ohlásil a začal se soukat z obleku. Oba atom bordely nacpal do pytle, zapečetil a hodil na hromadu s nápisem DEKONTAMINACE. Rozhlédl se po věšácích. Technici si nechávali bundy a reklamní čepice v šatně a do chodeb se vydávali ve skafandrech s logem společnosti pro kterou pracují. Sebrali dvě bundy a hodili si je na sebe.
"Vyjdeš ven, přejdeš silnici, dáš se doprava. První vlevo mineš a do druhé odbočíš. Ujdeš asi sto metrů a po pravé straně uvidíš vrata s nápisem Dědkova dílna. Tam se potkáme."
Kývla že rozumí, políbila ho a pořádně se k němu přitiskla. Nechtělo se jí opouštět bezpečí jeho objetí. Ale co jí zbývalo. Klidným krokem vyšla z technické šatny na rušnou ulici a přeběhla vozovku. Albert napočítal do dvaceti a vydal se ven taky.