Sci-Fi povídky P1KM


Zastavil ve dvoře továrny na povrchu. Tom s Martinem zvesela postávali u svého vznášedla a Martin popotahoval elektronku. Když viděli, že z druhého vznášedla nikdo nevystupuje, zmrzl jim úsměv na rtech a rychle se rozběhli.

17 Konec hry

17.09.2021

Otevřel hledí plechovky. Měl sto chutí toho šmejda odprásknout a ruka mu podvědomě zašátrala u stehna. Pistole tam nebyla, zůstala pohřbená ve spoušti, kterou nadělali s gorilomutantem.

Výbuch a konvojový obrněnec se nafoukl jako zkažená konzerva fazolí. Otevřenou střechou a dveřmi vylétly plameny. Tlaková vlna hodila řidiče směrem k Martinovi. Ještě za letu se kolem něj modře rozzářil fázový štít.

Robotické ruce s chirurgickou přesností kladly podkožní pancíř dílek vedle dílku. Albert se otřásl při pomyšlení, že stejná technologie vězí pod kůží i jemu.

Těla mutantů připoutaná k nerezovým lehátkům. Desítky robotických rukou kolem nich poletovaly za tichého hydraulického syčení a upravovaly pokřivená těla.

13 Předehra

27.08.2021

Vznášedla tiše klouzala po povrchu směrem k masokombinátu. Jen občas něco z výzbroje zacinkalo a narušilo skoro posvátné ticho před akcí. Ve vysílačce zachrchlalo...

Vášnivě, skoro až necitlivě s ní praštil o stůl. Stáhl sportovní legíny, kalhotky. Tepláky si rychle shrnul ke kolenům. Dokonalé nohy si hodil na ramena.

Abychom dobře pochopili jak je možné, že právě Čechoslováci, Poláci a Italové byli národy, které se vydali daleko do hlubin vesmíru, musíme se vrátit pořádný kus v čase.

Abychom dobře pochopili jak je možné, že právě Čechoslováci, Poláci a Italové byli národy, které se vydali daleko do hlubin vesmíru, musíme se vrátit pořádný kus v čase.

V roce 1920 bratři Vaverkovi zdokonalili experimentální raketový pohon natolik, že se podařilo vystřelit první těleso do vesmíru