14 Hra začíná

31.08.2021

Těla mutantů připoutaná k nerezovým lehátkům. Desítky robotických rukou kolem nich poletovaly za tichého hydraulického syčení a upravovaly pokřivená těla.

Protáhli se dovnitř. Vnitřek skladiště osvětlovaly displeje a kontrolky hromady přístrojů. Ale i to stačilo k tomu, aby jim přeběhl mráz po zádech. Horda mutantů se tísnila v robustních klecích. Vypadali jako když spí.
"Venku hotovo," hlásil do vysílačky Ričí, "jdeme dovnitř."
"Rozumím," potvrdil stroze Alby. Umístili nálože a přesunuli se širokým průchodem do vedlejší místnosti. 

Protáhli se dovnitř. Vnitřek skladiště osvětlovaly displeje a kontrolky hromady přístrojů. Ale i to stačilo k tomu, aby jim přeběhl mráz po zádech. Horda mutantů se tísnila v robustních klecích. Vypadali jako když spí.
"Venku hotovo," hlásil do vysílačky Ričí, "jdeme dovnitř."
"Rozumím," potvrdil stroze Alby. Umístili nálože a přesunuli se širokým průchodem do vedlejší místnosti. 

"Ričí, jak jste na tom?" zjišťoval Albert.
"Dobrý, čtyři hlídači venku. Tady zatím klid. Nikdo nikde, přesčasy se asi neproplácí."
"Fajn, s Alicí máme tři kousky. Někde se nám tu poflakuje ještě jeden, tak bacha."
"Na senzorech ho nikde nemám. Podle docházek tu večer slouží čtyři hlídači, jeden operátor a tři lidi z výrobního oddělení. Takže musí bejt někde tady v baráku."
"Výrobní oddělení, to fakt sedí," zahučel Alby.
"Kluci, v každý fabrice, kde se šmírujó zaměstnanci, jestli fakt makajó, je nějaké slepé flek. Kótek, kam šéfové nevidijó. Chodí se tam kóřit nebo zašívat při noční šichtě," dělil se o životní moudro s mladšími z týmu Dědek.
"Výborně, doufám že jsme kolem toho posledního už prošli a on teď spouští alarm," maloval čerta na zeď Albert. Alice mezitím pilně rozmisťovala kotoučky s trhavinou po místnosti.
"Nerad vám ruším debatní kroužek," začala chrchlat vysílačka Vévoďákovým hlasem, "ale jede nám rande. Tři důstojnický konvojový auta, budou slušně pancéřovaný, možná i aktivní fázový štíty. To nám dává asi tak deset až dvanáct osob. Víc jak těžkou taktiku mít nebudou. Do těchhle vozítek by plechovku neschovali."
"Kolik máme času?" zeptal se Albert.
"Celkem to sypou, takže nám zaklepou na vrata tak do čtvrt hodinky."
"O.K. Drž si odstup. Vjedou do areálu, necháme je v klidu zastavit a vystoupit. Pak je přivítáme se vší parádou. Martine, zajisti všechy vrata, ať nám nefrnknou. Potřebujeme je vyřídit venku na parkovišti. Já s Alicí půjdeme po Maxovi, vy nás musíte krýt," vysypal plán z rukávu Alby.
"Rozumím," potvrdil Martin.
Buď ten zmetek něco tuší, nebo si už není tak jistý v kramflecích, táhlo Albertovi hlavou. Tři auta, to už je slušný úderný tým Stráže. Aby Max v jednom z těch aut vůbec byl. Připevnil nálož na nosník a vykročil směrem k dalším dveřím. Podle plánů se za nimi nacházel něco jako velín a serverovna v jednom. Naznačil Alici, aby počkala u dveří. Jestli nebylo slepé místo ve skladišti mezi hordami bezmozků, tak tady určitě. Opatrně se protáhl dveřmi do velkolepého prostoru s vysokým stropem. Podél jedné ze zdí se táhla obrovská konstrukce plná počítačů a displejů. Napravo od něj ve dvou prosklených kójích mechanické paže modelovaly budoucí lidské konstrukty. Vlevo se tyčily skříně plné diskových polí a výkonných počítačů. Proplétal se mezi racky a hledal zaměstnance, který vyhrál soutěž v zašívání.
"Čistý," houkl na Alici, "do háje, kde se ten poslední schovává?"
"Někde spí. A až to bouchne, tak i s ním," odpověděla na půl huby Alice. Poskakovala kolem stěny s počítači. Prsty ji tančily po klávesnicích, ve tváři výraz plného soustředění. Pro datacentrum měl Alby speciální kotoučky s trhavinou. Dřív než vybuchnou, vyšlou elektromagnetický puls, který odvaří paměťové buňky v discích. Následuje silná fázová reakce, která roztaví desky s buňkami. Z toho už nikdo žádná data nevydoluje.
"Hotovo, jdeme," pokynul Alici.
"Momentík." Ještě pár úhozů do klávesnice na jednom z displejů a mechanické paže v kójích se zastavily. Budoucí konstrukt se začal měnit v hnědou rosolovitou hmotu. "Už můžu," usmála se na něj.

"Máme hotovo," ozval se ve sluchátku vesele Ričí, "jdeme ven. Jak projedou vratama a zastaví, vezmeme je s Jendou do kleští směrem od příjezdu a poženeme je k baráku."
"Paráda. Alice, ty zůstaneš ve skladišti. Když cokoliv vrazí hlavu do dveří, tak mu ji ustřelíš. Já si počkám na Maxe. Budou se ho snažit vytáhnout z auta a dostat do baráku. V ten okamžik mě mají v zádech."
"Kluci, to zní jako plán," konstatoval Dědek.
"Tome, Tome, slyšíš nás?" zkusil navázat spojení Albert. Ve vysílačce zaškrčelo, ale nebylo rozumět kloudného slova. Ještě je daleko. Snad sem přiběhne v čas. Zrovna procházeli ďáblovou dílnou, jak si Alby pojmenoval místo, kde z mutantů Klan vyráběl ještě horší mutanty.
"Někdo tam je!" Alice ukázala směrem do rohu, kde v záři displejů ležely dvě mrtvoly. Otočil se tím směrem a zaradoval se : "Zlatou jehlu dnes nikdo nevyhraje. Našli jsme ho, zašíváka." Teda spíš ji, opravil se v duchu. Útlá ženská postava s dlouhými blond vlasy se skláněla nad svými mrtvými kolegy. Teď už nebylo potřeba jít tiše jako kočka. Rozběhl plechovku na plný výkon. Stoly s bezmozky, které mu stály v cestě, jednoduše povalil. Potřeboval vědátorku dostat pod tlak, vyvolat v ní paniku. Alice s puškou zapřenou do ramene běžela podél levé zdi. Albert poslal dávku směrem do monitorů. Na podlahu dopadla sprška plastu, skla a jisker. Přesně tohle potřebovala, aby vystrčila hlavu z úkrytu. Alby čekal, že se požene směrem k východu do skladiště, ale ona vyrazila na druhou stranu. První dávka výstřelů políbila zem těsně za jejími patami. Alice tím směrem poslala dlouhou dávku. Jak střílela v běhu, laserové paprsky létaly všude možně. Flákačka zmizela za bednami s nápisem KOMPONENTY.

"Do prdele, kam se ta mrcha žene?" zanadával Albert, "Krej to zleva, ať neuteče," instruoval Alici.
Doběhl k bednám. Rychlý pohled za roh. Vědátorka v plášti akorát zabouchla dveře.