15 Ďáblova dílna

Robotické ruce s chirurgickou přesností kladly podkožní pancíř dílek vedle dílku. Albert se otřásl při pomyšlení, že stejná technologie vězí pod kůží i jemu.

Albert se nehodlal zdržovat s otevíráním dveří a rovnou je vyrazil: "Ričí, vidíš někde tu potvoru?"
"Ani prd. Ani vás nevidím."
"Jsme v nějaký spojovací chodbě. Vede to nejspíš zpět k tomu skladišti."
"To je divný," zamručel Richard, "to vypadá, že je tu ještě jeden senzorovej okruh. A sakramentsky dobře šifrovanej. Sakra práce, jaktože sem to přehlíd."
Další dveře, červené světýlko u zámku napovídalo, že je zamčeno. Kopanec, který jim Albert uštědřil, s nimi ani nehnul. Vytáhnul Ričího udělátko a přidělal ho k panelu se zámkem. Zelená, jedem.
"No do prdele," zaklel Richard do vysílačky, "sundej tu krávu. Hned! Je na dvou hodinách za nějakým ovládacím panelem. Holka nehrála na zašívanou, ona byla celou dobu v práci. A že se činila!"
Alby vpadl do místnosti. Rychle kouknul kolem sebe a snažil se, i přes to co viděl, držet Ričího rady. Dvě krátké dávky do míst kde by měla být poslední zaměstnankyně noční směny. Přeskočil skříň s hromadou ovladačů. Krčila se tam, v rukou infotablet a v očích strach. Stiskl spoušť. Otočil se od mrtvoly v bílém plášti a otevřel hledí. Vypnul vysílačku: "Stejně Ričí všechno vidí na senzorech. Klidně jsme jim to mohli říct." Alice jen pokrčila rameny. Zavřel hledí a zapnul vysílačku.

Dvě obří výrobní kóje. Mechanické paže se v jedné z nich míhaly v koordinovaném tanci kolem mutanta velikosti slona. Na mnoha místech prosvítala svalovina doplňovaná o implantáty. Robotické ruce s chirurgickou přesností kladly podkožní pancíř dílek vedle dílku. Albert se otřásl při pomyšlení, že stejná technologie vězí pod kůží i jemu.
"Alice, zastav to." Ta už pobíhala kolem terminálů a snažila se přerušit výrobní proces. V druhé kóji už bylo hotovo. Obluda asi o dvě hlavy větší než Albyho plechovka, připomínala obrovskou gorilu, ze které šel opravdu strach. Asi za to mohly dlouhé svalnaté paže s mohutnými pěstmi. Z vysílačky se ozval Vévoďákův hlas: "Máte nás tam tak do pěti minut. Holka nás asi prolátla, protože dost zrychlili."
"Tak je tam chvilku zabavte. Bezmozci jsou dneska nějací líní, nechce se jim běhat," funěl do vysílačky Tomáš.
"Musíš jim jít příkladem, pěsti na bradavky, ostrý kolena a hop, hop, hop," povzbuzoval Ričí.
"Tak jim to pojď ukázat sám, chytráku," zafuňel Tom a ukončil spojení.

Albert nastavil na karabině maximální výkon. Zamířil na hlavu mutanta v kóji. Bez varování, bez jediného škubnutí navíc, které by dalo vědět, že se něco chystá. Mutantova pravačka vystřelila nahoru a vyrazila Albymu karabinu z rukou. Ta opsala vzduchem krátký oblouk a jen díky popruhu, který jí drží u plechovky, se neodporoučela někam do háje. Druhá ruka vystřelila vpřed silou pneumatického bucharu rovnou na střed. Albert nic takového nečekal a náraz ho odhodil na záda. Lapal po dechu a snažil se převalit. Mutant nečekal a pokračoval v útoku. Opravdu někde v genech musel mít gorilu, jelikož si při běhu pomáhal předními. Nabral vstávajícího Alberta do boku a vytřel s ním půlku baráku. Zastavila je až zeď. Srážka s nákladním vlakem by oproti tomu byla pohodička. Implantáty společně s podporou života v plechovce se ho snažily udržet při vědomí. Hrudník v jednom ohni, sotva dokázal popadnout dech. Skřípnutá pravačka, rameno v háji, nejspíš vykloubené. Levou rukou nahmatal pažbu fázové pistole. Vytrhl ji a hlaveň nacpal někam mezi sebe a tu potvoru. Mačkal spoušť, dokud to střílelo. Gorila zařvala. Odněkud začaly lítat paprsky z laserové pušky. Sevření povolilo. Navolnění, koleno, pažbou pistole do hlavy a ještě a ještě. Křup, rameno skočilo zpátky kam patří. Díky analgetikům, co do něj systém napumpoval při srážce, vnímal jen ten zvuk. Hydraulika plechovky si rovnala, co potřebovala. Nahmatal jílec laserové dýky a bodal do mutanta jako smyslů zbavený. Obluda ryčela a snažila se Alberta odhodit. Povedlo se. Rychle zpět na nohy, kudlu do závěsu. Pistole zůstala ležet na zemi. Nahmátl karabinu. Instinkt s ním praštil za nejbližší betonový nosník. Kusy zdiva a elektroniky lítaly vzduchem. Ohlédl se a musel se podívat i podruhé, aby mozek dokázal vstřebat, co vidí. Mutant v předklonu, zapřený rukama i nohama. Po celém těle mu pobíhaly boule velikosti tenisáků, jako by měl každou chvíli vybuchnout. Ze zad mu na obnaženém kloubu trčely dvě hlavně a plivaly jeho směrem zkázu a pohromu. Alice využila situace a spustila palbu. Mutant okamžitě otočil střelbu jejím směrem. Nebyla dost rychlá. Fázový štít naštěstí ano. Obklopila ji zlatavá aura a náraz ji smetl někam pod ovládací pulty. Albert se vyklonil ze svého krytu. Dávka rovnou do mutantovy hlavy. Kůže odletěla i s masem, ale lebku mu zřejmě vystužili nečím lepším. Obluda přestala střílet po Alici a otočila hlavu, nebo to co z ní zbylo, zpátky na Alberta. Rozběhla se k němu. Vyprázdnil do ní celou baterku. Odlétavaly z ní cáry kůže i masa, ale jí to vůbec nevadilo. Jen se odhalily podkožní implantáty. Zdálo se mu, že vidí svítící runy. Uskočil. Gorila kolem něj proplula. Dlouhou paží hmátla po nosníku a přitáhla se. Kopanec, který následoval, poslal Albyho přes půl místnosti a málem do bezvědomí. Honem na nohy, vyměnit baterku. Výkon na maximum. K zemi. Obluda začala střílet. Levé stehno, přestal ho cítit. Pěna vyplnila otevřenou ránu. Lepší kryt, kurva, kde tady najdu lepší kryt! Stoly s vybavením létaly po zásahu vzduchem. Na displeji helmy vyskakoval jeden červený alarm za druhým. Hlavně klid. Na nohy. Hydraulika už nefungovala tak dobře, koupil jich víc než jen do stehna. Od pasu to sypal do obludy. Další baterka v háji a s mutantem to ani nehnulo. Jako by šel s flusačkou proti tanku. Co teď, sakra? Ze zásobníku vylovil protipancéřový granát a lup ho po obludě. Gorila zařvala bolestí. Tohle vypadá jako správná medicína. Mrsknul po ní další. Vyměnil baterku v karabině. Vyběhl podél zdi směrem k výrobním kójím. Vypadaly jako slušná náhrada krytu. Mutant z pár ran krvácel. Protipancéřový granát se mu dostal až pod implantáty. Přišel o jedno oko. Byl dezorientovaný.  

Albert zastavil a zamířil na hlavu. Stiskl spoušť. Hlavu trefil, díru v lebce ne, zato obluda už věděla, kde hledat svůj cíl. Hrozivé kanóny se otočily Albyho směrem, kůže se rozvlnila další várkou tenisáků. Skočil do krytu. Odhadl to dobře. Materiál kóje musel odolat síle mutantů, které v nich vyráběli. Kov se sice deformoval, ale skrz nic neprošlo. Vycvakl kameru z úchytu na nárameníku a vystrčil ji tak, aby mu poskytla výhled na útočníka. Mutant pomalu postupoval jeho směrem. Obrovský zpětný ráz zbraní, které mu rostly ze zad, ho zpomaloval. Granát, další granát, jako jediné na toho zmetka platily. Mutant přestal střílet. Alby přesně věděl, k čemu využije ty dvě vteřiny klidu. Vyklonil se zpoza kóje. Zaklekl. Zalícil a zamířil rovnou do díry po vystřeleném oku. Nádech - výdech - výstřel. Obluda zavrávorala. A znovu. Mutant třepal hlavou jakoby si nedokázal vzpomenout jak chcípnout. Vrávoral, narážel do zdí. Albert do něj vyprázdnil zbytek baterky, ale gorila sebou šila tak, že trefit díru v hlavě bylo skoro nemožné. Postavil se a vyměnil baterku. Alice se vyhrabala zpod trosek ovládacího pultu. Aura fázového štítu kolem ní problikávala. Podle ovladače na předloktí bylo vše v pořádku. Upravila si pušku na popruhu. Mutant se opřel o jeden z betonových sloupů. Upřel zbývající oko ve zdeformované lebce na Alberta.
"Na tohle aby měl jeden u sebe protitankovej kanón." Vzal granát a hodil ho po mutantovi. Ten na jeho pozdrav nečekal. Odrazil se a skočil. Albert zkusil uhnout, ale dlouhá opičí paže našla svůj cíl. Strhla ho k zemi a zkrvavená obluda na něj zaklekla celou vahou. Raz, dva, tři, mutant do něj bušil pěstmi, jako by byl ořech, který chce rozbít. Alby se bránil. Kopal, bodal do něj dýkou, ale vše bylo zbytečné. Obrovské pěsti nadlidskou silou drtily jeho plechovku. Alice zírala na tu podívanou a nebyla schopná ničeho kloudného. Ričí na ni řval do vysílačky, ať něco dělá, ale nevnímala ho, nemohla. Mutant drtil plechovku s Albertem uvnitř. Hlavou ji zněla poslední Albertova věta. Kanón, kde vzít kanón. Na Vévoďákově videu přece tu obludu odpráskli...

"Oni to neodpráskli, on to odpálili!" vykřikla. A rozběhla se k výrobní kóji zdeformované posledním útokem. Ovládací panel jiskřil, ale fungoval. Proťukávala se nabídkami. Z vysílačky se linul Albertův řev a Ričího křik. Tady to je. Provést, enter. Mutant přestal bušit do plechovky, stočil pohled na Alici, jako by věděl co se stane. Mikronálož, pojistka, kterou při výrobě instalovali každému konstruktu. Výbuch byl ohlušujicí. To nebyla mikronálož, ale aspoň kilo semtexu. Fázový štít zadržel úlomky vyztužených kostí, nábytku a techniky. Potvora od prsou nahoru přestala existovat. Svalnaté paže visely na cárech kůže podél těla. Z torza trčely kusy kostí a implantátů. 

Albert nadával jako opilý trpaslík. Skučel a křičel. To že vás plechovka v kombinaci s bio technologiemi dokáže udržet při vědomí, není pokaždé výhra. Asi ho budou muset vyřezat, tahle už se nejspíš sama neotevře. Hledí mu pokrýval sajrajt z mrtvoly. Výstražné alarmy se střídaly jeden za druhým. Filtrace se dožadovala energie. Albert se snažil vyhrabat zpod mrtvoly. Hydraulika běžela, ale jen tak aby se neřeklo. Pozor kyselina, jedovaté výpary. Plechovce se asi zbláznila elektronika. Tyhle alarmy viděl naposledy někdy před patnácti lety. Po Pohromě celkem pravidelně pršely jedovaté deště, takže tato varování svítila v tu dobu skoro pořád. Soukal se ven. Filtrace hučela a neustále se dožadovala pozornosti. Pak mu to došlo: "Alice vypadni odsud, ta svině uvolňuje nějakej jedovatej sajrajt."
Měl pravdu. Tekutina, která by se dala nazvat krví, se při kontaktu se vzduchem začala odpařovat. Slzely jí oči a štípalo v nose. Proti jedovatým plynům je fázový štít k ničemu. Potácela se pryč z místnosti, před očima jí vytanuly vzpomínky z dětství. Jako by znova cítila tu ukrutnou bolest, když ji jako malou Michaelu kyselinou postříkal zmutovaný brouk. Rychle na chodbu, vzduch, nádech, prsty opatrně kontrolovala obličej. Vše bylo v pořádku. Opřela se o stěnu, po zádech jí stékal studený pot . 

Kyselina a jedovaté výpary se těsně po pohromě vyskytovaly stejně běžně jako hlad a utrpení. Plechovce a jejímu pilotovi to ublížit nemohlo. Konečně se mu podařilo vysoukat se zpod mrtvoly. I přes protesty většiny systémů se postavil na nohy. Vypadal a cítil se, jakoby ho přejela lokomotiva. Zkontroloval karabinu. Rozhlédl se. Pistoli vem čert, nikde ji neviděl. Oblak jedovatého vzduchu se odebíral někam ke stropu. Zřejmě zafungoval automatický filtrační systém budovy.
"Alice?"
"Na chodbě."
"V pohodě?"
"Celkem jo. Co ty?"
"Už bylo líp. Jdu k tobě," plechovce se moc hýbat nechtělo, ale nakonec se dala do pohybu, "Ričí, Dědku, jste tam?"
"Jo, hlídáme venku."
"Plán běží, nechte je ať se dostanou dovnitř. Jestli někdo z vás bude mít Maxe na mušce, rovnou střílejte." Prošel kolem Alice. Ta se zvedla ze země a vyrazili do skladiště.