2015 Pohroma

04.05.2021

Pohromou to neskončilo...

6. června 2015 na Pernu vypukla Pohroma. Byl to výsledek dlouhého soupeření lidských vládců, prezidentů, duchovních hodnostářů a dalších potentátů.

6. června 2015 na Pernu vypukla Pohroma. Byl to výsledek dlouhého soupeření lidských vládců, prezidentů, duchovních hodnostářů a dalších potentátů. Původní obyvatelé Pernu se do bojů mezi lidmi řízeně nezapojovali. Na každé straně a v každé armádě lidských vládců se našla skupinka, jednotka či oddíl Trpaslíků nebo Orků. Žádný z nich ale nebojoval se souhlasem nebo na příkaz svého vládce. Byli to obyčejní žoldáci.

Trpaslíci a Orkové žili na Pernu v křehké symbióze. Jen občas si na pár místech, kde se díky přírodní hranici jejich území stýkala, užívaly trochu té rasové nesnášenlivosti. Nikdy nešlo o řízenou válku globálních rozměrů, spíš o pár strkanic na území "okresu" . Ani jeden z národů neměl ambice či tužby ty druhé zcela vyhladit. Asi díky tomu, že jedni si žili v horách a pod zemí a ti druzí v lesích a močálech.

Trpaslíci jsou národ hrdý a pracovitý, zocelený životem v horách a pod zemí. Širokoplecí asi metr a půl vysocí chlapáci s bujným vousem a silnýma rukama. Doma si střeží a hýčkají zručné a v porovnání s nimi křehké dívky s jemnou tváří a velkýma očima. Trpasličí mistři znají moc a sílu podstaty Pernu a umí ji díky runám moci skloubit s moderními technologiemi ku prospěchu trpaslictva. Jsou nositeli pokroku a inovace. Dokáží vyrábět šikovné stroje a přesné soustruhy. Na Pernu nenajdete precizněji zpracovaný výrobek než ten z dílen trpasličích mistrů. Runová technologie dokáže hromadit sílu z podstaty Pernu a propůjčit věcem, do kterých je vepsána, až nadpřirozenou moc. Hlavním dodavatelem trpasličích technologií do okolního lidmi osidlovaného světa byla společnost TTKCH. Po právu byla a je TTKCH považována za technologickou špičku na trhu.

Na druhé straně stojí mohutní zelení Orkové. Skoro vždy jsou v příbězích Orkové prostoduchá zubatá stvoření. Žijí ve smečkách a drancují okolní kraje. Na Pernu je tomu zcela jinak. Orkové tu jsou velcí, zelení i dost vzteklí a žijí v klanech, smečkách či skupinkách. Ale určitě nejsou prostoduší. Většinu života se snaží přebývat ve své domovině. Už od mala se ubírají cestou bojovníků a lovců. V divokém prostředí hlubokých hvozdů a močálů jim ani nic jiného nezbývá. Ke stavbě svých sídlišť využívají přírodní struktury jako skály, stromy a jeskyně. Zatím to zní trochu primitivně, ale nenechte se zmást. Pernské močály a vlhké jeskyně totiž ukrývají fázové krystaly - třpytivou horninu různých barev s ostrými hranami, tvrdou jako diamant, která pomalu roste a vstřebává podstatu Pernu. Krystaly nejen že podstatu absorbují, ale i uchovávají, a šikovné prsty orčích šamanů z nich brousí úžasné drahokamy, které podstatu zesilují a usměrňují potřebným směrem. Tajemství fáze si Orkové pečlivě střežili. S příchodem lidí ale pochopili, že díky obchodu s výrobky obohacenými o fázové kameny mohou přijít ke spoustě zajímavých věcí.

Podstatu Pernu si představte jako další přírodní energii. Trpasličí runy moci a diagramy umí tuto energii velice efektivně vstřebávat, usměrňovat a uvolňovat. Orkové žijí blízko nalezišť fázových krystalů, které podstatu uchovávají ve svých útrobách a jejich šamani umí tuto energii díky broušení a leštění velice přesně a efektivně využít.

Pohroma
Pohroma

V roce 1939, když přistály první kolonizátorské lodě Čechoslováků, Italů, Poláků a o 2 roky později i jedna Francouzsko-britská, jevily se novým obyvatelům Pernu fázové i runové technologie jako magie. Až časem lidstvo pochopilo, že fáze a runy nejsou kouzla a čáry, ale věda.

Lidé si na Pernu našli své místo na pláních, kde žila jen divoká zvěř. Osídlili okolí svých zbídačených kolonizačních lodí a začali navazovat opatrná přátelství s novými sousedy. Přebujelé sebevědomí jim události ve vesmíru naštěstí srazily dostatečně nízko. A radost z toho, že přežili zřícení lodí na povrch, kterému kapitáni s velkou slávou přezdívali nouzové přistání, napomohla pokornému a vstřícnému prvnímu kontaktu s původními obyvateli. Lidstvo si časem vybudovalo zázemí kolem svých vesmírných korábů a velmi rychle pochopilo, jak to mezi trpaslíky a orky chodí. Díky tomu se obchodní transakce obvykle odehrávaly v takzvaných Zónách, které budovali převážně lidé.

Zóny vyrůstaly zásadně na přehledných místech na neutrální půdě, dost daleko od velkých měst všech národů. Díky tomu se v nich dalo slušně žít. Na rozdíl od lidských metropolí netrpěly vysokou kriminalitou. Některé Zóny postrádaly i základní prvky opevnění, což se jim v období po šestém červnu stalo osudným. V Zónách se s lidmi samovolně zabydlovali orci i trpaslíci.

Dne šestého června 2015 rozpoutali lidé na povrchu, ve vzduchu a málem i pod zemí peklo. Použili proti sobě snad veškeré možné myslitelné zbraně. Prknem s hřebíkem počínaje, přes nože, sekery, meče, samopaly, lasery, fázové zbraně, atomové pumy a chemicko-biologickými koktejly konče.

Toto lidské počínání přivedlo většinu Pernu na pokraj obyvatelnosti. Lidstvo jako takové se skoro vyhubilo. Na povrchu zbyly jen enklávy více či méně zmutovaných trosek lidí a zvířat. Kombinace smrtonosné radiace s chemicko-biologickými oblaky látek, které se tvůrcům dávno vymkly z ruky, měnil život na Pernu na pokroucené dílo zkázy a chaosu.

Našla se tu však i místa, kde vládl mír, klid a čistý vzduch.

Hájemství Orků se Pohroma nijak zvlášť nedotkla. Obrovský podíl na tom měla právě fázová technologie a také šamani zaříkávající totemy. Problémy nastaly až v okamžiku, kdy se zmutovaná fauna a flóra rozhodla nasytit.

Pohroma 2015
Pohroma 2015

I Trpasličí hory byly následků Pohromy zčasti ušetřeny. A velká města Trpaslíků, skrytá hluboko pod zemí, vybavená výkonnými a účinnými filtračními systémy obohacenými o runy moci, zůstala prakticky nedotčena. Menší osady vždy tolik štěstí neměly...

Většina lidských měst a metropolí z mapy Pernu zmizela. Lidská rasa se stala největší obětí svých skutků. Někteří měli to štěstí, že umřeli hned šestého, ať už jako vojáci nebo civilní oběti. Část lidstva se ovšem stala obětí mutací a zvrácené evoluce, která po Pohromě ovládla krajinu. Šťastlivci, kteří bydleli v Zónách s původními obyvateli, se stali novou generací lidí. Generací, která si musela své místo na tomto světě zasloužit.

Nedaleko přirozené hranice mezi orčím lesem a trpasličími horami, kterou tvořil častými boji utýraný a spálený kus země, vyrostla jedna z lidských základen. Díky blízkému sousedství, s oběma původními národy Pernu se následně rozvinula ve větší město. Lidé ovšem měli strach z bojů mezi orky a trpaslíky, které jim pravidelně zuřily pod okny. Rozkvétající základnu překřtili na Zónu a díky tomu dosáhli zklidnění poměrů v okolí. Všechny národy totiž Zóny respektovaly jako místa zasvěcená míru, obchodu a zábavě. Jenže kraj, kde tato Zóna vyrostla, pamatoval nespočet bitev a křivd. Takže Zóna nezóna, občas se to tam prostě semlelo. Trpasličí hrdost a orčí prchlivost umí namíchat slušnou třaskavou směs. Proto byla tato Zóna opevněna zvenčí i uvnitř. A právě to jejím obyvatelům v červnu 2015 zachránilo krk.
Zóna 628.