1923 Cesta ke hvězdám

06.05.2021

V roce 1920 bratři Vaverkovi zdokonalili experimentální raketový pohon natolik, že se podařilo vystřelit první těleso do vesmíru 

Technologický, vědecký a výrobní náskok přinášel Československu slávu a zisk. Ostatní státy zmítané poválečným zmatkem, ziskuchtivostí a bojem o území promarnily svou příležitost. V roce 1920 bratři Vaverkovi zdokonalili experimentální raketový pohon natolik, že se podařilo vystřelit první těleso do vesmíru včetně řízeného přistání na území Polska. Tímto okamžikem počala velká vesmírná odysea. Byla založena ČS.I.P.A.A. vyslovováno
jako čé-es-i-pá. Československo-Italsko-Polská-Astronautická-Asociace.

V roce 1923 vyrostla první základna na Měsíci a započala těžba vzácných hornin. Díky měsíčním horninám zdokonalili vědci raketový pohon natolik, že začali přemýšlet o opravdových cestách do vesmíru.

Rok 1925 byl doslova hvězdný. Astronomové objevili potenciálně obyvatelnou planetu P1KM. Díky předsunuté a dobře se rozvíjející základně na Měsíci začala vyrůstat ve volném prostoru první továrna. Pokrok byl nezastavitelný, hlubiny vesmíru lákavé a plány mezihvězdných křižníků narýsované. Za pouhé tři roky byla továrna uvedena do provozu a započala výstavba vesmírné flotily ČS.I.P.A.A.

Přišel rok 1933. Devět obřích kolonizačních lodí. Čtyři československé, tři italské a dvě polské pod společnou vlajkou astronautické asociace. Desátá, francouzsko-britská loď byla ve výstavbě. Velkolepý start, velká očekávání a očekávání věcí budoucích. Rok na to odstartovala v tichosti a bez ovací i poslední loď, Fraternité. Ten den k nebesům vzhlíželi jen Angličané s Francouzi.

Francouzsko-britský kolonizační křižník Fraternité se odmlčel přesně pět měsíců po startu. Spojení s ním nedokázaly navázat ani lodě z flotily ČS.I.P.A.A.. Nikdo netušil, co se stalo. Křižník nevyslal jedinou zprávu, varování nebo informaci o poruše.

Roku 1938 už zpravodajství z vesmíru přestávalo udivovat. Na povrchu matičky Země se děly zajímavější věci. Do módy přišly závody raketových člunů, vozů a vlaků. Na americkém kontinentě se začínal formovat samostatný velký stát a zraky Evropy se otáčely směrem k němu. Nerostné bohatství z Měsíce dalo vzniknout spoustě úžasných vynálezů a vesmírná horečka byla na ústupu. Pak přišla ta velká rána. Pošmourné listopadové předdušičkové počasí a média po celé Evropě informují o tom, že velitelství ČS.I.P.A.A. ztratilo kontakt se všemi loděmi flotily směřující k nové planetě. Pro asociaci to byla téměř smrtící rána. Strhla se vášnivá kritika, započal hon na inženýry a dokonce jeden z bratrů Vaverkových byl veřejně lynčován a ubit k smrti.

Média tuto tragédii vybičovala k světovému šílenství. Veškeré aktivity asociace směrem k výzkumu hlubokého vesmíru byly zastaveny. Investoři dávali ruce pryč a penězovody vyschly. Lidé volali po zrušení celé instituce a politici je chtěli vyslyšet. Nakonec se z astronautické asociace stala společnost pro výzkum a těžbu. Rozštěpila se do národních frakcí a začala další vesmírná horečka. Části planet, asteroidy a další tělesa blízko Země zabírali prospektoři jednotlivých zemí, které ve vesmíru operovaly. Stanovovaly se nové hranice, cesty a koridory.

Hluboko v neznámem vesmíru

Pět let po startu postihl obří flotilu stejný osud jako posádku lodi Fratenité. Tragédii způsobila nejspíš kombinace přílišné sebedůvěry, slepé víry v nové technologie, minimální znalosti cestování vesmírem a nedostatek zkušebních letů. Bez jediného varování smetla flotilu obřích křižníků vesmírná bouře. Úkaz, o němž nikdo nikdy neslyšel, natož aby ho viděl a zaznamenal. S ukrutnou silou se tento živel vrhl na titěrné lidské lodě, rval je a ohýbal. Obří antény zajišťující komunikaci se Zemí se oddělily od trupů jako první. Z lodí zůstala jen torsa připomínající jejich slávu a velikost. Většina postranních gondol s vybavením a částí zásob odlétla spolu s bouří do prázdného prostoru. Nosný trup, nejsilnější a nejlépe chráněná část lodi, běsnění odolal. Bylo to srdce každé lodi. Ukrýval strojovnu, velitelský můstek a hibernační komory posádky. Kurs byl ztracen, navigační a komunikační antény odnesla bouře. V nastalém zmatku jedna z italských lodí narazila do československého křižníku a v následném tichém výbuchu raketového paliva se obě vypařily.

Díky morseovce vysílané pomocí reflektorů se zbývající kapitáni dokázali domlouvat. Unášeni šílenou rychlostíneznámo kam se snažili zorientovat podle neúplných map. Většinu navigačních rozhodnutí pokládaly spíš za odhady než jistotu. Kapitáni se shodli na tom, že důstojníci, kteří byli v okamžiku bouře na můstku, již nebudou uléhat do hibernace a budou zaškolovat a zdokonalovat své kolegy probudivší se z hlubokého spánku.

Aby lodě nemusely nést tolik zásob a aby se zajistila zdravá nálada, dobrá kondice a schopnosti obsluhovat kolonizační lodě, byla vzhůru vždy jen čtvrtina posádky. Zbytek spal v hibernačních komorách, kde léky zpomalily jejich metabolismus na úplné minimum. Každý týden se pak postupně střídali ve službě.

Šlo nejspíš o vánoční zázrak, když v prosinci 1939 flotila ČS.I.P.A.A čítající sedm zbídačených kolonizačních křižníků dorazila k planetě P1KM a zahájila přistávací manévry.