Epilog - Dobré ráno

Kupole, 6. patro, trakt A, byt 17

Displej počítače zablikal. Ventilátory zaševelily, příkazový řádek začaly plnit znaky a symboly. Světlo v místnosti se rozsvítilo. Tělo mladé, nijak zvlášť půvabné hubené brunetky sebou párkrát škublo.
"Dobré ráno, Veroniko," ozval se z počítače příjemný ženský hlas. Příkazový řádek vystřídalo několik oken s diagnostikami systémů konstruktu, grafy a tabulkami.
"Dobré ráno Veroniko, je čas vstávat a stát se dobrým člověkem," opakoval hlas Alice Russo z počítače. Brunetka rozespale otevřela oči. Protáhla se, posadila a upřela své smaragdově zelené oči na displej počítače. Vedle fotky Alice Russo probíhalo v několika oknech nahrávání souborů někam do sítě.
"Vítej mezi lidmi, Veroniko," pokračovala Alice, "máš vše, co já jsem mít nemohla. Běž a žij. Žij jako dobrý člověk." Displej zhasl. Ventilátory začaly kvílet, jak se snažily uchladit přehřívající se procesor počítače. Lup, něco uvnitř zapraskalo a z šasí stroje se vylíhnul tenký proužek modrého dýmu. Vzduch zaplnil pach spáleného elektrospotřebiče.

Veronika se oblékla. Vyšla z bytu na přeplněnou promenádu v Kupoli. Místo pulzovalo životem. Nákupní centra, lavičky, kavárny. Všude byla spousta lidí. I přes to všechno byl vzduch uvnitř Kupole svěží a čerstvý. Nadechla se a vydala se směrem k výtahu, nevšímajíc si ostatních lidí ženoucích se za svými povinnostmi, směřovala rovnou ven. Zastavila si drožku. Podívala se zelenýma očima na řidiče a oznámila: "Prosím, zavezte mě do Dědkovy dílny ve Staré Zóně," a mávla kartou před terminálem.
Drožka sebou trhla a vyrazila požadovaným směrem. Každý dobrý člověk musí mít užitečnou práci. A Veronika věděla, že v dílně hledají někoho, kdo se k práci umí postavit čelem.