01. Nejlepší je to po ránu

23.06.2021

Seděl na posteli svého nového bytu, od nějž měl klíče snad každý v Zóně. Cítil, jak na něm zasychá cizí krev. Tři mrtvoly na zemi, cákance krve na zdi, těžký pach smrti ve vzduchu. Potěžkával si jednu z pistolí. Zkoušel, jak mu pažba sedí do dlaně. Přepínal režimy střelby. Vyhodit zásobník, založit zásobník. Už je to pár let, co naposled po někom vystřelil. Z hlavy nemohl vypudit myšlenky na Alici. Ještě nezažil, aby se mu za tak krátkou chvíli někdo tak zaryl pod kůži. Po smrti Karin přestaly pro Albyho ženské prakticky existovat. Možná šlo dnes ráno o nějakou přehnanou reakci organismu, hormonální výkyv nebo tak něco.

Mechanizmus dveří tiše zašustil. Bylo to jako automatické mytí. Zavřete dveře od sprchy a ono se to samo spustí. Stejně tak Alby v okamžiku, kdy ho mozek vytrhl z přemýšlení o rusovlasé bohyni, která se mu rozhodla zkomplikovat život, už měl nataženo a zcela podvědomě koukal na dveře přes mušku pistole. Druhá ruka bezděčněstiskla rukojeť pistole ležící vedle na posteli. Vstal. Dveře se začaly otevírat. Do háje, blesklo mu hlavou, každej si tu otvírá, jak se mu zachce. Fakt se sem ze starýho města nepřestěhuju. Zlatý kliky a zámky, tyhle karty jsou na hovno. Ukročil tak, aby nebyl hned na ráně.

Otvorem dveří proniklo do bytu světlo z hlavní chodby. V rámu se rýsovaly dvě siluety v nezaměnitelných uniformách police. Helmy. Výrazné nárameníky. Uvolnil se a spustil ruce podél těla. Pochůzkáři od Vévoďáka právě dorazili. Stáli tam, jako by se odhodlávali vrazit dovnitř. Pistole před sebou, přikrčení jeden za druhým. Brali svou práci vážně. Vykročil směrem k nim, ale dřív než se stihl nadechnout k pozdravu, oba policajti bez váhání zahájili střelbu. 

Runy v podkožních implantátech okamžitě zareagovaly. Naštěstí měli jen obyčejné pistole, takže to sice kurevsky bolelo, ale větších škod se bát nemusel. Ty vole, to mám snad za to, říkal si v duchu. Ráno si člověk užije pár minut rozkoše a teď tohle. Koupil asi čtyři někam do stehen a do břicha. Ráz ho shodil na postel. Další kulky demolovaly zařízení bytu. Rychle sebou mrsknul za postel a plížením vpřed se dostal do kuchyňky.

"Do prdele práce, chlapi! Já jsem tu oběť, nestřílejte!" zavolal směrem ke dveřím.
Okamžik ticha vyplnilo cinknutí zásobníků o zem.
"Oběť z tebe teprve uděláme, idiote!" Ohlušila ho další střelba. Policajti by takhle nikdy nestříleli. Ve výcviku jsou drilovaní k přesné střelbě, maximálně dva výstřely do jednoho místa. V tunelech a na náměstích v Zónách je všude kupa lidí a policajti jsou ti poslední, kteří by je měli ohrožovat. Navíc nikdy nepřebíjí zároveň. Čekal. Střelba utichla. Vyklonil se, zamířil a přesným dvouvýstřelem nakouřil jednoho z rádoby policajtů rovnou do hrudníku právě v okamžiku, kdy oba ládovali další zásobník. Zasažený zavrávoral a vrazil do parťáka. Alby za sebe odhodil jednu z pistolí a rychle ze stolku sebral telefon. Sotva se uklidil zpátky za rám dveří, rozpoutalo se další olověné peklo. Oba uniformovaní zmetci stříleli, jako by jim za to někdo platil. 

Uniformy pro pořádkovou policii připomínaly odlehčené trpasličí plechovky*1. Jen tak nějakou pistolí se jim člověk pod plátování nedostane. Ovšem kvůli pohyblivosti, kterou ve městě příslušníci policie potřebovali, měly tyhle hračky několik slabých míst. Střelba znovu utichla. Potřeboval získat čas a udržet je od sebe co nejdál. Opatrně se vyklonil. Zas nabíjeli. Bože to jsou fakt paka. Prásk, prásk!

Oba dostali po jednom zásahu. S mládenci to zalomcovalo, ale očividně to na ně nestačilo. Chtěli začít opětovat palbu. Albert je nenechal. Každému z nich poslal další tři včeličky do kožichu. Výstřely museli cítit. Tyhle lehčí bojové obleky netlumí tak dobře jako plechovky. Ještěže tak, vydechl Albert. Oba se vyklidili zpět na chodbu a zalezli za rám dveří. Do vstupu vrazili jen hlavně pistolí a naslepo to kropili do místnosti. Mají snad za zadkem náklaďák s municí? Alby na tom byl podstatně hůř. Dva náboje v jedné a patnáct v druhé pistoli. Hlavně, že je vyhnal z bytu. Dál se uvidí.

Albert vzal do ruky telefon a vytočil Vévoďáka.
"Slyším," ozval se kriminalista.
"No nazdar, cos mi to sem poslal za jelita?" spustil Alby na přítele. "Kluci to pojali ve velkým stylu a solí to tady po mně, jako bych byl přinejmenším nějakej elitní bezmozek*2"
"Jaký jelita?" nechápal Vévoďák.
"Jaký asi. Dvě jelita v uniformách, který nejdřív střílí a pak se ptají."
Jedno z jmenovaných jelit zrovna dostalo dost kuráže na to, aby zkusilo vstoupit zpět do bytu. Albertova pistole štěkla a projektil se svezl po helmě. Policajt rychle skočil za rám dveří a jeho kolega spustil krycí palbu.
"Slyšíš ten bordel Martine?" zařval Alby a natočil telefon, aby pobral hluk střelby. "Ti kluci už sem nasypali vagon olova, můžeš je nějak vypnout?"
"Alby, to nejsou moje jelita!" V telefonu bylo slyšet funění, Martin se zřejmě rozběhl. "Kupole ještě nemá policejní okrsek. Papírově už je to nachystaný, ale lidi tam ještě nejsou navelený. A moji kluci řeší nějakou bandu bezmozků, co se dostala do Zóny. Takže jedinej policajt na cestě k tobě jsem já!"
"Tak si prosím tě pohni," houkl Alby a zavěsil.

Jsou dva v lehkých oblecích a já mám šestnáct nábojů, hodnotil rychle situaci. To půjde, ušklíbl se. Chvilku to trvalo, ale falešní policajti se pomalu zase začali sunout dovnitř úzkou předsíňkou. Nechal je dojít skoro až ke skříním. Pistolí s posledním nábojem v levé ruce načechral toho vzdálenějšího z protivníků. Druhý v podstatě okamžitě zahájil palbu. Alby upustil zbytečnou pistoli. Padl na kolena, částečně krytý postelí a stolem, obouruč zamířil na kolenní klouby obleku. Stačily tři výstřely a borec se poroučel k zemi. Musel strašně ječet, protože i přes zavřenou helmu ho bylo slyšet. Parťák byl frajer, chtěl kamarádovi pomoct a odtáhnout ho ven. První dva Albyho výstřely mířily mezi rameno a krk. Bohužel skrz neprošly, ale i tak ho to muselo bolet jako prase. V podstatě utekl zpět na chodbu. Poskakoval jako zajíc. Další dva projektily ho trefily těžko říct kam.

Alby neváhal a přeskočil postel. Kňučící policajt nepolicajt na něj namířil, bohudík úplně prázdnou pistolí. I když byl závěr ve vyhazovací poloze, snažil se mačkat spoušť jako blázen, nejspíš byl v šoku. Alby ustoupil ke skříním, tak aby na něj nebylo od vstupu do bytu vidět. Za zdravou nohu si přitáhl polomrtvého chlapa k sobě a plnou vahou mu zaklekl na hrudník. Pokud ten uvnitř nechce, tak se do bojového obleku dostává velmi těžko. Tímhle se Alby nezabýval. Narval hlaveň pistole do spoje mezi helmou a kyrysem a zmáčkl spoušť. Šíleně to koplo a vydalo to zvuk, jako když si prdnete do kýblu. Hledí zabarvila rudožlutá kaše.

Rychle zkontroloval chodbu. Druhý chlapík ještě neposbíral dost odvahy strčit zase hlavu do zádveří. Albert už věděl, jak ho naláká dovnitř. Tihle kluci byli úplnou ukázkou disciplíny a trpělivosti, takže sistačí počkat. Netrvalo to dlouho a vstup do bytu vyplnila silueta druhého z falešných policajtů.

Vyklonil se trochu víc, než by bylo nutné. Sotva ho protivník uviděl, poslal jeho směrem několik výstřelů. Alby se nechal trefit. Podkožní runové implantáty zafungovaly na výbornou, ale pořád to bolelo, jako když se kladivem trefíte do prstu. Trochu teatrálně strhl zbraň a vystřelil dvakrát jen tak do vzduchu. Aby i natvrdlému jelitu došlo, že se trefilo. Zalezl za roh skříně. Zanadával si a čekal až mu do zorného pole vpluje helma nebo hlaveň. V ten okamžik to bude mít kluk spočítaný.

Už slyšel opatrné našlapování v chodbě. Přitiskl se zády ke skříni a čekal. Vžum, poznal zvuk laserové pušky. Albymu před očima proletěla helma policejního obleku i s hlavou. Ladným obloučkem jako kometa s krvavým ocasem se odporoučela někam pod stůl.

"Žiješ?!" ozval se z chodby Vévoďák starostlivě.
Alby se vyklonil zpoza skříně. Martin v ruce držel vojenskou pušku. Když ho uviděl, zeširoka se usmál a odhalil dokonalý bílý chrup.
"Žiju," vydechl a usmál se na něj Alby.

To je den. Skoro jako dřív ve službě. Ráno dobrej sex, věčnej nedostatek nábojů...a do oběda daleko.

Kriminalista Martin, kterému většina jeho známých říkala Vévoďák, se rozhlížel po Albyho novém bytě. Pět mrtvol, podlaha, zdi i strop samá krev. Nábytek rozstřílený na padrť. Tiše si pohvízdnul. Kouknul na svého bývalého parťáka od Stráže: "Tohle byla zřejmě slušná párty. Jen teda nevím, jak to vysvětlíš do protokolu."
"Martínku," odpověděl trochu jízlivě, "zavři prosím dveře od bytu. A hlídej je. Lidi si sem lezou, jak se jim zachce." Alby se snažil najít nějakou část oděvu, která by nebyla od krve. V novém bytě neměl skoro nic, tudíž ve skříních nemělo cenu hledat, a svršky z rána se válely na zemi, takže byly naprosto nepoužitelné. Zachránil jenom bundu hozenou přes stůl. Sice v ní bylo pár děr, ale pořád lepší než jít ven nahatej.
"Martine, ty seš fakt jedinej policajt, kterej o týhle spoušti ví?"
"Sem jediný policajt, který je na místě. Jak jsi mi zavolal, oznámil jsem na dispečinku kdy, kde a co. A tak jsem zjistil, že sem teď žádný uniformy nepošlou. Tudíž jsem se nahlásil sám na příjezd a zásah na místě činu."
"Bezva, tak to asi nehrozí, že bychom šli někam na kafe a tenhle bordel tu nechali."
"Pokud bych chtěl přijít o práci, tak by to šlo," zakřenil se Vévoďák.
"Asi nechceš?" zkusil to Alby.
"Ne, nechci." Na zem před dveře od bytu položil projektor promítající hologram "Nevstupovat! Policejní zásah!" Dveře zamkl a zámek zajistil nějakým udělátkem. "Teď si odemknu jenom já, " mrknul na bývalého parťáka.
"Bezva," rozmáchl Alby rukama, "kdybys chtěl, jeden byt v Kupoli bude co nevidět volnej."
"Když vidím, jak se tu vítají noví nájemníci, radši zůstanu kde jsem."
"Co teď?" sedl si Alby na postel.
"Co by. Počkáme, až dorazí technici. Udělají si sken místnosti, dají ti deku a asi z tebe seškrábnou nějakou tu krev, od které jsi zašvihaný." Z kapsy vytáhl elektronickou cigaretu. Zacvakl do ní kapsli s náplní a párkrát si pořádně potáhl. "A než přijedou, tak mi pěkně barvitě povyprávíš, cos tu prováděl."

Alby se zakřenil: "Nic moc extra. Jak už jsem ti říkal. Přišel jsem do novýho bytu a přepadli mě. Chtěli asi něco jako výpalný. A jak vidíš, nedohodli jsme se."
Martin si řádně potáhnul z elektronky: "Dobře, tak už vím, co mám napsat do protokolu. A co se tu stalo doopravdy?"

Alby znal Vévoďáka už roky. Sloužili spolu jak po Pohromě, tak i později u Stráže. Navíc by Martin mohl mít nějaké informace o Klanu, ke kterému patřila sbírka mrtvol na podlaze jeho nového bytu.
"Chlape," spustil Alby, "asi jsem se nevědomky namočil do pěknýho průseru. A je dost možný, že už v něm lítáš taky," dodal a ukázal na hlavu v helmě.
Martin si znovu potáhl a kývl na Albyho, aby konečně začal mluvit.