Likvidátor

Likvidátor - humorná fantasy

UKÁZKA:
Zpoza vršku nazývaného místními Výhonkovec a nebo také Landek vyšel Měsíc. Byly tři dny do úplňku, takže jeho světlo bylo jasné a plné. Plochu hřbitova stínil mohutný jírovec, nyní na konci září již zcela bez listí, ale i tak jeho větve vrhaly mezi hroby křivolace se plazící stíny. Haluzemi pohnul závan větru. Světlo Měsíce se roztančilo po starých náhrobcích, tu a tam odhalujíc temné jizvy čerstvě rozhrabaných rovů.

"Tam, tam, pane pojišťovák," zasyčel vzrušeně smradlavý hrobař a popadl Mira Schmuttelberga za rukáv, "támhle za márnicí! To je ten Kuděj, aby jej ďas spral! Už jde!" 

Trpaslík, který až do poslední chvilky Křupákově historce o konkurenčním boji mezi hřbitovními zřízenci nevěřil, zpozorněl a zaostřil zrak. Mezi komíhajícími se stíny bylo možno opravdu postřehnout pohyb, který rytmicky neladil s pohupováním pokroucených kaštanových větví. Po chvilce již bylo zcela patrné, že mezi hroby se plíží vysoká shrbená postava.

"Je to Kuděj, suky syn," syčel vedle trpaslíka pohřební mistr, "čerstvé hroby rozhrabuje, nebožtíky ven tahá, oudy a vniřnosti z nich vytrhává. Pak je po pohřebišti rozhazuje a rozhlašuje, že u nás v Porubě chodí na krchov hodovat vzteklí psi a rosomáci. Že prý mělké jámy kopu a že lépe je v Březinách nebožtíky chovati, neboť tam budou za zdí v klidu věčný spánek snít!

"Matěj Křupák učinil bezděčný pohyb, jako by chtěl vyskočit a narušitele ihned ztrestat, ale trpaslík jej rychlým pohybem přitlačil zpět k zemi.

"Lehni ,kopidole, a ani sa nehni. Všecko pokazíš. Tvoja obec má pojistku protivá vandalismu na obecním majetku. Tam ten šohaj sa zatím po obecním majetku enem procházá. Može to byť nějaký poplantaný ožrala, co sa vracá z putyky na křižovatce nebo vandrák, kerý si hledá nocleh v suchém kútě. Pamatuj, pojistka je proti vandalom, ne proti škodám od zvířat. Eslivá nezačne náš noční návštěvník hrabať, nedostane Poruba od První cechovní ani zlámanú grešlu!"

Vítr v nárazu zesílil, nocí se rozlehlo zlověstné šumění a stín kaštanu se v měsíčním světle divoce roztančil. Postava slídící po hřbitově se zastavila u hrobu, do kterého Matěj Křupák dnes odpoledne pohřbil starého jircháře Paroubka. Paprsky dopadaly rozsochou stromu přímo na náhrobní desku a hubená postava s ní v bledém měsíčním světle ostře kontrastovala. Byla vysoká a suchá – nápadné byly zejména její dlouhé ruce. Příliš dlouhé ruce. Vítr se ztišil a pohřebiště strnulo v náhlém okamžiku klidu. Postava se nad hrobem trhaně naklonila a do nastalého ticha bylo zřetelně slyšet, jak dlouze a chraptivě nasává vzduch. Trpaslíkovi při tom zvuku ztuhla krev v žilách. Tohle jistě nebyl…

"No ty /////////," zařval vedle něj porubský hrobník. Miro Schmuttelberg po něm rychle hrábl, aby mu zarazil obličej do trávy a za každou cenu tak zarazil ten proklatý jek, ale bylo pozdě. Hrobník vyskočil z houští a se sukovicí v ruce se řítil k postavě, která při jeho výkřiku ztuhla v poněkud nepřirozené pozici.